Vzdušná vzdálenost a povrchová cesta

K ochraně osob nebo systému před účinky elektrického provozního napětí, zejména v případě poruchy zařízení, je nutné stanovit vzdušné vzdálenosti a povrchové cesty.

Z bezpečnostních důvodů a pro každou certifikaci (IEC, UL, CSA) je nezbytné zachovat určitou vzdušnou vzdálenost a povrchovou cestu. V následujícím textu najdete další vysvětlení a informace o určení těchto parametrů

Vzdušná vzdálenost – nejkratší přímá vzdálenost mezi dvěma vodivými díly

• Definice v souladu s IEC: Dle kategorie přepětí
• Definice stupně závažnosti znečištění
• Stanovení jmenovitého impulzního napětí podle tabulky 1 v níže uvedené brožuře
• Určení minimální povrchové vzdálenosti podle tabulky 2 v níže uvedené brožuře

Povrchová vzdálenost / cesta – nejkratší vzdálenost podél povrchu izolačního materiálu mezi dvěma vodivými díly

Stanovení podle IEC:

• Identifikace kategorie přepětí
• Definice stupně závažnosti znečištění
• Stanovení jmenovitého impulzního napětí v závislosti na elektrické síti podle tabulky 3 v níže uvedené brožuře
• Určení minimální povrchové vzdálenosti v závislosti na stupni závažnosti znečištění podle tabulky 4 v níže uvedené brožuře

Jmenovité impulzní napětí, které je rozhodující pro určení povrchové vzdálenosti, je odvozeno pomocí kategorie přepětí prvku a napětí vodiče - zemní napětí odvozené z jmenovitého napětí elektrické sítě (při zohlednění všech typů sítí).

Minimální vzdušná vzdálenost (až do výšky instalace 2000 m n.m.) se stanovuje podle jmenovitého rázového napětí a stupně závažnosti znečištění.

Podrobný přehled výpočtu vzdušné vzdálenosti a povrchové cvzdálenosti / cesty je k dispozici ke stažení.